Rodinný minipivovar Valášek Vsetín (prosinec 2022)

Dalším navštíveným městem, kam jsem si z komplexní lázeňské léčby odskočil byl Vsetín. Ten den už byla poměrně velká zima, ale z města jsem stihl hodně. I když, co vlastně ve Vsetíně znamená hodně? Velmi mě překvapilo, jak je město zastaralé, mnohá místa vypadala jako když tady žádná revoluce v roce 1989 neproběhla.

Po příjezdu jsem se, samozřejmě, byl podívat na populární hokejový stadion Lapač. Musím říct, že jsem sice čekal starý stadion, ale když jsem ho viděl naživo, nevěřil jsem, že se tady někdy hrála extraliga ledního hokeje. 

Poté jsem se vydal do centra města. Konkrétně na náměstí Svobody, které teda vypadalo jako když jsem se dostal do minulosti. Jednou z jeho "dominant" byl hotel Vsacan, který budí dojem, že je snad zde ještě ubytovaný Gustáv Husák. Velká budova Jednoty za ním snad pamatuje ještě víc. Po vánočních trzích v této době ani památky.

Poté jsem došel na další menší náměstí, kde se tedy nachází pěkné infocentrum, ale to je tak všechno pěkné. Kousek odtud je kostel.

Poté jsem přes most přes řeku kousek od centra města došel k pivovaru Valášek a po tom všem, co sem viděl, musím konstatovat, že se asi jedná o nejhezčí budovu ve Vsetíně. 

Nejen navenek, ale prostředí je krásné i zevnitř. 

Po usazení se do tepla jsem první ochutnal světlou výčepní 10 a byla na moravské poměry dobrá, sice na osvěžení by byla lepší v létě, ale uvnitř bylo teplo.

K jídlu jsem si nemohl dát nic jiného než pravou valašskou kyselicu. A byla skutečně výborná, skvělé dochucená s kusy prorostlého uzeného.

Dále jsem chutnal světlý ležák 11, který se zde jmenuje Vsacan. Protože byl chuťově slabý bez řízu, zeptal jsem se milé sympatické servírky, zda se jmenuje Vsacan podle toho hotelu na náměstí, nicméně prý ne, prý se tak jmenuje podle názvu starého vsetínského pivovaru.

Poté jsem ochutnal světlý ležák 12 a ten mi tedy chutnal nejvíc. Měl podobný rukopis jako 10 a 11 předtím, ale oproti nim měl plnější chuť a říz.

Pivovar Valášek je známý také hlavně ochucenými pivy a ten den měli na čepu dvě taková. První jsem ochutnal mango. Narovinu řeknu, že nejsem příznivcem těchto piv, ochutnal jsem a byť bylo osvěžující, ta příchuť manga hodně přebíjela to ostatní.

Poté jsem zkusil, už raději jen v 0,3 l, dýni. Chuť dýně zde dominovala, má to tak být, ale nevidím v tom nic, co by mě uchvátilo a na celovečerní popíjení to asi nevidí nikdo. Velmi sladká chuť. 

Nakonec jsem zkusil i jediné svrchně kvašené pivo, které měli ten den na čepu, a sice IPA. První, co mě překvapilo, že mi to donesli v ležáckém půllitru, ale dejme tomu, chápu, že každý pivovar nemá od každého druhu sklenici. Druhé, co mě překvapilo, byla chuť. Chuťově to nebylo až tak zlé, kdybych měl srovnat s ostatními pivovary na Valašsku, tak co se týče disciplíny vaření svrchně kvašených piv, tak průměr. Silnější chuť s citrusovým koncem.

Pivovar Valášek za návštěvu určitě stojí, konec konců, pokud nejste zrovna fanoušci retro měst, tak je to ve městě to modernější co můžete navštívit. A celkem si i pochutnat.