Cestování po pivovarech České republiky

V republice se uvolnily opatření, lidé mohli opět normálně cestovat a já jsem si páteční odpoledne udělal krátký výlet do Horních Chrášťan na Lhenicku a podíval sem se do znovuotevřeného pivovaru. Pivovar se nachází v prostorách ekofarmy, takže není divu, že prostředí je zde až kouzelné. Co se týče piva, na čepu byly Chrášťan 11 a 12 světlé ležáky. Nebyly špatný, chuť byla taková klasická, bylo znát, že mi nepodávaj Gambrinus. Jako pozornost podniku jsem k pivku dostal dva krajíce chleba se sádlem a cibulí a ty k pivu bodnou vždycky. Jde skutečně o malý pivovar, tipl bych si, že jde o doplněk ekofarmy. Veřejnou dopravou se sem o víkendu nedostanete, ale je to spíše na krátké posezení, podívání se. Hodně se tu prý pořádají soukromé akce, součástí komplexu je i penzion. 

Poslední zastavkou byl, již dlouho zajetý, Pivovar u Bulovky. Bohužel jsme ale už byli lehce společensky unaveni a tak přiznám, že moje jak vizuální, tak chuťové dojmy budou možná lehce subjektivní. Pivovar se nachází kousek od nemocnice Na Bulovce a má typické hospodské prostředí, ale narozdíl třeba od Šediváka, takové staropražské restaurační. První jsme si dali Ležák 12 a musím říct, že mi vůbec nechutnal. Byl sladký jak cumel, navíc i nějak teplý, říz vůbec neměl. K mému překvapení zde měli i svrchně kvašená piva, a tak sme si dali Ale 13 polotmavý. Ten byl lepší než sladká 12tka, ale ve srovnání s jinými svrchňáky, co sem pil, slabý podprůměr. A protože sme toho měli za celý den dost, tuto anabázi jsme ukončili a šli sme na vlak. Nechutnalo mi tu, ale nevím, jestli to nebylo tou kombinací chutí za celý den, nebo jestli zde maj ty piva všechny tolik nasladko. V každém případě jsme se kamarádem shodli, že pro příště, kdybychom se vydali do Prahy, navštívíme maximálně dva pivovary, ž...

Další zastávkou byl pro nás, v Praze prý populární, pivovar Cobolis, který se nachází v budově bývalého kulturního domu Ládví a tady naopak na prostředí velmi zapracovali, prostory jsou takřka nové. Zde byl podle očekávání velký výběr piv, jak spodně tak hlavně svrchně kvašených. První jsme si dali Praotec světlý ležák 12 a chuťově po cestě bodlo, ocenili jsme i dobré chlazení. Protože však kamarád má velmi rád svrchně kvašená piva a ani já se jim nebráním, dali sme si další Red IPA 15, které bylo chuťově výborné. Protože to ten den nebylo zdaleka naše první pivo, rozhodli sme se najíst a dát si pivní degustační prkénko. Mimochodem málo pivovarů ho má, pokud maj víc druhů piv si myslím, že je to škoda. K jídlu jsme dali jemnou kachní paštiku s domácím chlebem, kterému křupala kůrka jako by byl čerstvě upečený. Výborné. Degustační prkénko čítalo 4 druhy piva dle vlastního výběru a vybrali sme zde svrchně kvašená silná piva, jako např. Russian Imperial Stout 22tku, který měl typickou chu...

Posledního února jsme se kamarádem rozhodli, že si uděláme malou Tour de Praha pivovary, a že navštívíme tři pivovary, ne úplně daleko od sebe, a tohle byl první z nich. Pivovar Šedivák v Bohnicích je zabudován přímo na velkém sídlišti a i prostředí v něm je vyloženě hospodské. Jedná se ale už o celkem zajetý pivovar, takže ač prostředí nebylo zrovna romantické, pivo zde vařit rozhodně umí. Na čepu měli ten den pouze spodně kvašená piva, a to Šedivák 10 světlé výčepní, Šedivák 12 světlý ležák a Šedivák 13 tmavé silné pivo. Jak sem již v předchozích článcích zmiňoval, desítky některé minipivovary vyloženě umí a toto byl ten případ. Pivo mělo říz, a chuťově nebylo vodové. V případě 12tky opět musím říct, že i tady to mělo říz a typickou chuť ležáku, spíše hořkou. Tmavé pivo bylo opravdu na 13tku silnější, ale na košt se jedno vypít dalo. Pokud zde očekáváte hotel Grand, asi sem raději nechoďte, ale pokud chcete ochutnat dobrý ležák a posedět v typickém hospodském prostředí uprostřed velk...

Ten den jsem v Praze od Divoké Šárky vyrazil ještě přes Malou Stranu na Smíchov, kde se nachází Andělský pivovar, který byl otevřen teprve v roce 2018.  Očekával jsem takový typický pivovar v širším centru Prahy a bylo to tak. Tady bylo, oproti mojim očekáváním, hodně tmavé prostředí. Pokud jsem četl špatné recenze na obsluhu, bylo mi hned jasné, proč byli někteří zákazníci otrávení. Prostory pivovarské restaurace jsou totiž rozděleny na dvě patra, na dvě různé obsluhy a na dvě různé kasy. Navíc pokud chytnete místo v dolní části, počítejte s hodně tmavým prostředím. Navíc kapacita je celkem velká, takže obsluha v malém počtu skutečně nemůže šlapat jak Švýcary. První jsem si dal Andělskou 11 světlý ležák. Na vlajkovou loď pivovaru mě příliš nezaujal. Chuťově spíše slabý.  K jídlu jsem si dal pivní specialitu a to langoš z mláta. Chuťově to bylo velmi zajímavé, dobré, ale mastnější. Což asi ale k pivu není na škodu.  Protože je zde velmi populární svrchně kvašená Andělská ...

První návštěvu jakéhokoli pivovaru v roce 2020 jsem zahájil ve velmi pěkném prostředí pražské Divoké Šárky. Nezvykle teplé počasí v únoru přímo nahrávalo ke krásné procházce.  Po prochajdě následoval výšlap po schodech nahoru k tramvajové zastávce, kde se naproti nachází Libocký pivovar.  První, co mě překvapilo, byl přátelský přístup obsluhy a ''odborné'' seznámení s pivama na čepu. První jsem ochutnal světlý ležák Šárka 11, který je vlajkovou lodí pivovaru. Ležák byl dobrý, lehce nasládlý, ale na škodu to nebylo. Protože jsem byl po prochajdě vyhládlej, a měli zde domácí paštiku, neváhal jsem s výběrem jídla příliš dlouho. A udělal jsem dobře, paštika ve slaninovém kabátku s brusinkama a skvěle dochucená byla k pivu to nejlepší.  Následoval Ctirad 12 světlý ležák a ten byl, narozdíl od Šárky, už hořčí. Protože na čepu měli i svrchně kvašená piva, ochutnal jsem ještě Neklan APA 12,9. Také nezklamal. A Černý pátek což je tmavý ležák splňoval také to, co má chuťově mít, ...

Posledním pivovarem, navštíveným v roce 2019 byl pro mě v Plzni Beer Factory, který skutečně vevnitř připomínal továrnu, chcete-li fabriku. I tady se vyplatila rezervace, přestože prostory byly velké, bylo narváno. Tady byl výběr piv tak obrovský a já měl za sebou již dva navštívené pivovary, takže jsem věděl, že vše asi nechutnám, ale šlo se na věc. První jsem ochutnal světlý ležák, který bych považoval za jejich vlajkovou loď, ale zase taková hitparáda to nebyla, byť chuťově bylo poznat, že mi nedonesli Gambrinus. Následovalo pšeničné pivo belgického typu a to už byla jiná písnička. Naprosto perfektní výrazná chuť, tak jak má pšenka mít. A dobré chlazení.  Protože bylo na čepu hodně svrchně kvašených piv, dal jsem si dále Black Ale. Ten mi spíše přišel polotmavý a moc mi nechutnal, měl především silnou chuť připomínající Stout, ale bez kávového konce.  Nakonec jsem ochutnal IPA 16, a musím říct, že je škoda, že byla, podle mě, zbytečně silná. Beer Factory je často označován ...